Hodnota věcí zadarmo I – Volební právo a Svoboda

Volební právo a Svoboda. Vzdělání. Přídavky na cokoliv. Zdraví. Hodnoty, jichž se nám dostává zadarmo a jichž si nevážíme.

Spoustu věcí, statků a práv máme „zadarmo". Tyto věci považujeme za automatické a nevážíme si jich. Výsledkem toho je fakt, že je buď nevyužíváme, zanedbáváme, zneužíváme nebo nevědomky ničíme. Podle mého názoru k těmto věcem patří zejména volební právo, svoboda, vzdělání, přídavky na cokoliv a zdraví. Jistě se dá najít i spousta dalších příkladů, ale mne v poslední době zaujaly právě tyto. Protože je toto téma velmi široké, na svém blogu ho rozdělím na několik částí.

Hodnota první - volební právo.

Při sledování volebních výsledků, a zejména pak volební účasti, jsem si vzpomněl na knihu R. A. Heinleina - Hvězdná pěchota. V této klasické knize žánru Scifi je ukázána společnost, ve které je volební právo součástí „občanství", jež není automatické. Obyvatelem je každý člověk, občanem jen ten, kdo dokáže pro společnost něco udělat (v knize je to nejméně dvouletá vojenská služba). Volební právo tak není „zadarmo" a občané si tohoto práva váží. Tak je to zařízeno v militaristické budoucnosti knihy R.A. Heinleina, a co u nás?

U nás má právo volit každý občan starší 18 let, který není nesvéprávný. Toto právo má automaticky. Ať už pro stát něco vykonává, nebo na něj zvysoka kašle. A volebního práva si u nás občané opravdu neváží. V druhém kole senátních voleb nevolil ani každý třetí občan s volebním právem. Jinými slovy méně než jeden člověk ze tří má zájem o to, co se v naší republice děje. Na tomto výkladu nezmění nic politologové, sociologové, psychologové a ani případní astrologové či jiní odborníci tradičně zvaní ke komentování situace.

Někdo nevolil proto, že jel na chatu? To pro mne znamená, že ho dění v naší republice jako celku zajímá méně, než cesta na chatu. Někdo nevolil proto, že neví koho má volit? To pro mne znamená, že ho dění v naší republice jako celku nezajímá natolik, aby si sehnal informace dostatečné pro utvoření svého názoru.

To neznamená, že člověka, který nevolil, pokládám za horšího nebo hloupého! Člověka, který nevolil, ať už z jakéhokoliv důvodu, považuji za takového, který si neváží svého volebního práva. Práva, které má zadarmo. Možná kacířská myšlenka v dnešní době, ale co kdyby volební právo nebylo zadarmo? Co kdybychom zavedli kategorii „občan" a kategorii „resident"?

Občanem by se dejme tomu stal každý, kdo by vykonával 2 roky vojenskou nebo civilní službu, popřípadě pracoval 5 let v nějaké obecně prospěšné profesi, jako je například policista, učitel, požárník nebo doktor. Na dvouletou službu by mohl nastoupit kdykoliv po dosažení věku 18ti let. Samozřejmě v dnešní, emancipované době by tato dobrovolná služba byla přístupná jak mužům, tak ženám. Občanství by také mohl být člověk zbaven například za násilný nebo úmyslný trestný čin. Myslíte, že člověk, který by svého práva volit dosáhl teprve dvouletou službou, by tak naprosto kašlal na volby, jako je to dnes běžné?

Navíc toto nové občanství by mohlo být také podmínkou pro vykonávání některých funkcí. Myslíte, že by se do politiky (ať už celostátní nebo komunální) dostával takový výkvět, kdyby každý politik musel 2 roky sloužit státu? Kolik Moravů by se do parlamentu dostalo? Kolik Rathů by bylo v politice činných? Kolik Bohoušů Sobotků? Kolik Stropnických? Pravděpodobně jen velmi, velmi málo...

Druhou krásnou hodnotou, které si nevážíme, je svoboda.

Podle T. Jeffersona „Strom svobody musí být čas od času občerstven prolitou krví vlastenců a tyranů." Ne že bych si myslel, že by bylo dobré pořádat války a revoluce jen tak pro povyražení, ale něco by se pro tu svobodu možná dělat mělo. Proč? Protože si jí jinak nevážíme.

Vzhledem k mému věku jsem komunismus zažil jen do třetí třídy základní školy. Představit si, jaké bylo nemít možnost cestovat do zahraničí, nebo nemít možnost svobody slova je pro mne víc než těžké... Skoro tak těžké, jako představit si hrůzy druhé světové války, velkou říjnovou socialistickou revoluci, objevení Ameriky, ukřižování Ježíše nebo stavbu pyramid. Všechny tyto okamžiky a jejich dobu znám pouze z knih nebo filmů, ale osobně jsem je nezažil. A stejně tak jsou na tom předpokládám i všichni mí vrstevníci a lidé mladší. Stejně tak procesy let padesátých můžou být opravdovým strašákem pouze pro lidi, kteří se narodili nejpozději na konci druhé světové války.

Jak potom může být ve volbách strašákem nárůst vlivu komunistů a socialistů, kteří nám nabízejí pohodlí „jen" za cenu ztráty osobní svobody? Že je to lež? ČSSD nás nezbaví osobních svobod? Ale kde že - i přerozdělování v podobě progresivní daně je zbavování svobody. Svobody nakládat s vydělanými prostředky podle vlastního uvážení. Že se to týká jen bohatých lidí? Ale kde že - každý mladý člověk může usilovnou prací dosáhnout úspěchu. A v ten okamžik se ho tato ztráta svobody týkat bude. Každá regulace (a že těch socializmus nabízí) nás zbavuje nějaké svobody. Minimálně svobody rozhodnout se pro správnou věc.

Jakým strašákem je ztráta svobody pro lidi v Belgii? Pro Belgičany, kteří nikdy nepoznali komunizmus a neví, že prakticky žijí v socializmu (o tom někdy blog určitě napíšu), je svoboda velmi abstraktní pojem. Belgičanům nevadí ztráta osobní svobody, pokud je odejmuta státem. Jsou to 3 týdny, kdy mi můj kolega, vysokoškolsky vzdělaný pracovník v IT, otec dvou dospívajících dětí, naprosto vážně říkal, že stát by měl zakázat předčasnou vánoční výzdobu v obchodech. Tento člověk, kterého si opravdu vážím a se kterým kdykoliv rád zajdu posedět, myslel naprosto vážně, že by stát měl regulovat dekoraci v obchodech. Mě osobně taky vytáčí blikající žárovky a modré stromky v říjnu, ale nikdy by mě nenapadlo, že by tohle měl regulovat stát... Dovedete si představit, že by vám někdo určoval, jak smíte mít vyzdobený svůj dům? Že by vás někdo o tuto svobodu připravil? Mě osobně by to vadilo, v Belgii by to až tak moc nevadilo.

V Belgii opravdu lidé očekávají to, že stát bude regulovat vše, přerozdělovat vše a osobní svoboda nemá význam. Teprve v Belgii mi opravdu došlo, jak je možné, že lidem nevadí narůstající počet euronorem a síly eurobyrokratů. Nejen, že to zde lidem nevadí, oni to vyžadují. Rádi se vzdají osobních svobod výměnou za to, čemu v Čechách říkáme zaprděné teplíčko.

V těchto dnech slavíme založení první svobodné republiky Čechů a Slováků. A kdo z nás si opravdu svobody váží? A tím váží myslím víc, než 30 korunové jízdenky na doktora?