Hodnota věcí zadarmo II – zdraví, zdravotní péče a vzdělání

Volební právo a svoboda. Vzdělání. Přídavky na cokoliv. Zdravotní péče. Hodnoty, jichž se nám dostává zadarmo a jichž si nevážíme.

Spoustu věcí, statků a práv máme „zadarmo". Tyto věci považujeme za automatické a nevážíme si jich. Výsledkem toho je fakt, že je buď nevyužíváme, zanedbáváme, zneužíváme nebo nevědomky ničíme. Podle mého názoru k těmto věcem patří zejména volební právo, svoboda, vzdělání, přídavky na cokoliv, zdraví a zdravotní péče. Jistě se dá najít i spousta dalších příkladů, ale mne v poslední době zaujaly právě tyto. Protože je toto téma velmi široké, na svém blogu ho rozdělím na několik částí.

Hodnota první a druhá - volební právo a svoboda 

Hodnota třetí a čtvrtá - zdraví a zdravotní péče

Hodnoty v pořadí třetí a čtvrtá jsou spojené nádoby. Čím víc se nedostává zdraví, tím více zdravotní péče je potřeba. Navíc je hodnota zdraví specifická tím, že se ne každému dostává a ten, komu se nedostává si jí váží. Nicméně většina z nás na zdraví „dlabe" dokud se neobjeví problémy.
Že tomu tak není? Stačí se podívat na statistiky. Dokonce bych se nebál tyto statistiky rozdělit do 3 oblastí:

1. přímá likvidace zdraví podle hesla „kašlu na zítřek, žijme pro dnešek" (statistiky ohledně počtu kuřáků, konzumace alkoholu obecně, spotřeby drog, atd.),
2. ruská ruleta podle hesla „mně se přece nic nestane" (statistiky ohledně příčin dopravních nehod, například konzumace alkoholu před usednutím za volant),
3. lenost a pohodlnost a la „já vím, že bych měl/neměl, ale..." (statistiky týkající se obezity, stravovacích návyků nebo sportovních aktivit).

Upřímně řečeno neznám nikoho, kdo by si nějakým způsobem vědomě zdraví neničil. Jak je to možné? Vždyť zdraví je v průzkumech veřejného mínění většinou na jednom z prvních míst žebříčku hodnot každého z nás. Ale je to tak opravdu? Podle mého názoru je to pouze deklarace - ve skutečnosti si hodnotu zdraví neuvědomujeme: máme ho (my šťastnější) od narození zadarmo. Jak tedy dostat do podvědomí nás šťastnějších, že zdraví je hodnotou a má svou cenu? Jediný proveditelný způsob je pravděpodobně přes zdravotní péči, která je sama o sobě vnímána jako hodnota zadarmo.

Zdravotní péči zdarma za podmínek stanovených zákonem máme zaručenou ústavou. Spousta lidí si toto podvědomě překládá tak, že zdravotní péče je zadarmo obecně - nestojí žádné peníze. Proč podvědomě? Pokud se zeptáte kohokoliv, jestli si myslí, že zdravotní péče nic nestojí, každý odpoví, že samozřejmě stojí. Ale s uvědomováním si této ceny je to asi podobné jako s pozicí zdraví na žebříčku hodnot. Víme nebo si myslíme, jaká je správná odpověď, ale ve skutečnosti tak neuvažujeme.
Problém chápání zdravotní péče zadarmo se snaží různé státy řešit různě. Například v Belgii když přijdete k běžnému doktorovi, zaplatíte většinou 23 €, ze kterých se vám pak na vyžádání vrátí 17€ ze zdravotní pojišťovny. 23 € je pro lidi v Belgii podobná částka, jako 250 Kč pro člověka v ČR (spíš o něco víc). Dovedete si představit, že byste přišli k doktorovi a zaplatili 250 Kč místo dnešních 30 Kč a pak čekali, až 200 korun dorazí z pojišťovny nazpět? Takovéto platby by mohly být opravdu likvidační. A to je Belgie mnohem socialističtější než současná ČR. U specialistů a za pohotovost se samozřejmě platí víc. V případě vyšetření v nemocnici není třeba platit na místě - člověk zaplatí fakturu, na které je jen rozdíl poplatku za vyšetření a peněz hrazených ze zdravotního pojištění.

Pokud by někoho zajímalo, jak je to s placením za pobyt v nemocnici, tak kolegova žena strávila v nemocnici 7 dnů, zaplatila 5500€ (pro Belgičany asi tolik, jako pro našince 60 000 Kč) a zpět se vrátilo z pojišťovny cca 5270€ - výsledných 230€ (ekvivalent 2500 Kč v čechách) bylo zaplaceno z vlastní kapsy. Jen podotýkám, že se jednalo o zákrok nezbytný pro další život - né o kosmetickou operaci.

V ČR se ministr Julínek pokusil lidem pomocí poplatku vrátit do podvědomí, že zdraví a zdravotní péče nejsou zadarmo. Bohužel díky špatnému marketingu pravice a populismu levice veřejnost nechápe poplatek u lékaře jako upozornění „zdravotnictví není zadarmo, stojí tě skutečné peníze, na které si můžeš sáhnout!", ale jako „Dej nám prachy, chceme mít víc, tak tě oškubeme!"
Jak tento dojem napravit? Co udělat jinak? Co třeba použít argumenty populistů a pečlivě, postupně je vyvrátit. Jak? Co třeba následující kroky:

Krok 1) Argument „Poplatky musí platit i invalidé a důchodci, kteří své zdravotní problémy ovlivnit nemůžou - ožebračujete je, protože se chcete napakovat." Protiakce? Zvednout důchody (starobní i invalidní) o částku určenou na placení poplatků. Invalidé, důchodci a rodiče by nepřišli o peníze kvůli poplatkům. Byli by „na svém", popřípadě by nějaké peníze ušetřili. Neznám snad člověka, kterému by vadilo, že z jeho daní dostali důchodci přidáno. Ale tento krok by musela vláda pořádně prodat: opravdu by museli lidé vědět, že se důchody zvedly o částku kompenzující poplatky => pokud by padly poplatky, tato částka by se měla opět odebrat! Tato částka by také nesměla být chápána jako normální valorizace důchodů a nesměla by být použita jako argumentace, proč důchody nezvyšovat („vždyť jsme vám přidali"). Podobná akce by měla následovat i ohledně poplatků placených za novorozence a děti. Mladé rodiny by neměly doplácet na to, že se starají o dítě, ale měly by zároveň vědět, že i tato zdravotní péče stojí peníze.

Krok 2) Argument „Poplatky mají za účel lidi oškubat!" Protiakce? Rozdávat 30 Kč za preventivní prohlídku místo současného neplacení za preventivní prohlídku. Pak by lidé věděli, že jít k lékaři neznamená jen platit, ale třeba i získat peníze. Navíc by se propagovaly preventivní prohlídky a díky tomu snížily náklady na léčení v případech zanedbání preventivních prohlídek.

Krok 3) Spotřební daň z cigaret a alkoholu změnit na poplatek do zdravotnictví. Výtěžek z této daně pak opět do zdravotnictví vrátit. Provázat finančně sebedestrukci a nápravy škod ve smyslu „chceš si ničit zdraví? Dobře, ale předplať si následnou léčbu."

Krok 4) Informovat, informovat, informovat. Stejně jako populisté tipu Ratha a Paroubka informují o každém svém prdu, svolávají mimořádné tiskovky kvůli zhoršení ranní stolice kohokoliv, a vůbec lidi zaplavují informacemi. Vláda musí informace do lidí cpát pod tlakem. Ne lhát, jako výše zmínění populisté, ale zahlcovat informacemi. Jinak souboj s opozicí prohraje. Bohužel ne kvalita, ale kvantita informací u masy rozhoduje... Stokrát opakovaná lež je úspěšnější než jednou řečená pravda.
Nevím, do jaké míry jsou uvedené kroky finančně proveditelné, ale pokud stát opravdu (a já věřím, že tomu tak je) zavedl poplatky ve zdravotnictví proto, aby si lidé uvědomili, že zdravotní péče není zadarmo, a aby zabránili plýtvání, měl by být výsledek v nejhorším případě 0, respektive pozitivní (ve srovnání se stavem před zavedením poplatků) kvůli úspoře díky nezneužívání zdravotní péče.

Hodnota pátá - vzdělání

Vzdělání je problematickou oblastí snad na celém světě. Buď je dostupné jen části obyvatelstva, nebo si žáci školy neváží a jsou prakticky nezvladatelní, popřípadě k nezvladatelnosti míří. V ČR tento problém není zatím tak velký, jako v jiných zemích západní civilizace. V ČR zatím neslýcháme zprávy o střelbě ve škole a incidenty, kdy žáci úmyslně vyprovokovali učitele a pak si jeho chování nahráli na mobilní telefon, jsou zatím ojedinělé. Ale jak dlouho to tak bude?

Problémy se školstvím zdaleka nejsou jen v USA, jak by se mohlo zdát. Moje známá, Francouzka vyučující v Anglii španělštinu na základní škole, mi popisovala, jak se učitelé v Anglii žáků doslova bojí. A pokud se nebojí a zasáhnou, okamžitě mají problémy s rodiči, kteří sami byli problematickými žáky... Současný stav totiž není výsledkem nějakého krátkodobého rozmaru, ale dlouhodobého působení více faktorů. Kromě jiných je to zákaz fyzických trestání dětí rodiči (nemluvíme o týrání dětí, ale o pětadvaceti na zadek), rostoucí povědomí a informovanost dětí o jejich právech (ale nedostatečné vyvážení povinnostmi - děti vědí, že nesmí být trestány, ale nedají si to do protiváhy k povinnosti poslouchat autority) a obecný názor, že vzdělání je zadarmo.

Školní docházka je povinná, učitelé nemají prakticky žádný nástroj, jak neposlušnost potrestat, nanejvýš poznámku, či špatnou známku, kterým se rodiče - bývalí nezvladatelní školáci - vysmějí a ještě nezvedenému dítku doporučí, ať příště učitele ignoruje. To zákonitě vede k tomu, že kdo má šanci se uživit jinak než učitelstvím, a zároveň nepovažuje profesi učitele za poslání srovnatelné s misionářstvím (= světci a světice), ze školství prchá. To způsobuje, že ve školství zůstávají dlouhodobě světci a světice + ti, kdož se jinak neuživí. Tím se ještě více snižuje prestiž učitelů a jejich autorita.

Jak z toho ale ven? Zavádět fyzické tresty na školách by znamenalo (kromě návratu do středověku) povolat armádu, protože dnešní mladí ovládají bojová umění. Uměle snižovat rostoucí povědomí a informovanost dětí o jejich právech by bylo zaprvé neproveditelné a zadruhé špatné. Zbývá jen změnit obecný názor, že vzdělání je zadarmo. Ještě dřív, než budu ukamenován za to, že bych sociálně slabým upíral vzdělání, rád bych poznamenal, že tím nemyslím zavádění školného, jako jediný nástroj. Zavádění školného má smysl pouze na středních a vysokých školách a to ještě za podmínky, že student s nadprůměrnými výsledky musí mít možnost vystudovat zadarmo. Jak tedy nemít školy zadarmo a přitom za ně neplatit? Vzhledem k tomu, že máme 3 stupně vzdělávání (základní, střední a vysoké), navrhoval bych 3 různé přístupy.

Základní školy

Žáky základní školy samozřejmě není možné motivovat přímo. Každému člověku by se mělo dostat minimálně základního vzdělání už jen proto, aby měl šanci v dalším životě, a aby jeho děti měli šanci o to větší. Žáky základních škol musí motivovat rodiče. Rodiče musí dítě vychovávat a naučit ho poslušnosti k autoritám. Proto by stát měl motivovat rodiče - zákonné zástupce dětí - k tomu, aby jejich dítka měla co nejlepší výsledky. Samozřejmě ne každé dítě má stejné studijní předpoklady, proto by motivace neměla být vázána na výsledky znalostní/dovednostní, ale na výsledky kázeňské. A jak toto provést v praxi? Navázáním přídavků na děti nikoliv na sociální situaci rodiny, ale na známku z chování! Pokud se dítě chová ve škole špatně, učitel by měl mít možnost potrestat nejen dítě, ale i jeho rodiče. Kromě jiného by tím učitelé získali na vážnosti nejen u dětí, ale i u rodičů - rozhodovali by totiž o penězích směřujících do rodinného rozpočtu.

Můžete namítnout, že navázání přídavků na cokoliv jiného, než sociální situaci rodiny je špatné, protože by se peníze nedostaly k dětem, které je opravdu potřebují. Ale to není pravda: pokud by dítě ze sociálně slabé rodiny mělo dobré KÁZEŇSKÉ výsledky, peníze by se k němu dostaly. Pokud by ale dítě ze sociálně slabé rodiny mělo špatné kázeňské výsledky, znamenalo by to nutnost zásahu sociálních pracovníků. A na druhé straně i děti ze sociálně silnějších rodin by měli mít možnost „vydělávat" svým chováním peníze.

Školství střední

Střední školství by mělo podle mne být kombinací přístupu ke školství základnímu a vyššímu, proto ho nebudu dále rozepisovat.

Školství vyšší

Na vysokých školách bych školné zavedl jednoznačně. Ale pokud říkám A - zavést školné - musím říct i B - zavést systém stipendií, grantů a půjček. Nadaný student, který se snaží, by měl nejen studovat zadarmo, ale v případě, že studuje státem podporovaný obor, měl by si studiem vydělávat. Student, který má špatné výsledky, by měl státu promarněnou investici platit. Obojí opět bez návaznosti na sociální situaci rodiny.
Financování studia by mělo mít 3 hlavní pilíře:

1. Stipendium. Například všichni studenti s vyznamenáním by měli stipendium ve výši pokrývající náklady na studium.
2. Granty. Stát by měl podporovat některé obory, které považuje za nedostatečně pokryté vysokoškolskými studenty. Studium tohoto oboru by automaticky znamenalo měsíční „plat" pro studenty těchto oborů. Možnost poskytovat granty pro vybrané obory by měl mít nejen stát, ale i soukromé subjekty.
3. Půjčky na studium splatné x let po ukončení studia.

V současné době, kdy se tváříme, že je studium na státních školách „zadarmo" fakticky lžeme. Děti ze sociálně slabých rodin mají přístup na vysokou školu jen velmi těžký a děti z dobře situovaných rodin můžou bez problémů utrácet peníze státu proflákáním několika let na různých školách. Beztrestně. Někteří studenti musí při škole pracovat a vydělávat si na živobytí (ty obdivuji a klaním se před nimi), zatímco někteří se flákají a stojí stát zbytečné peníze. Proč nedat těm prvním možnost vydělávat si na studium studiem samotným, financovaným z peněz těch, kteří se chtějí jen flákat?

Pokud někdo dočetl až sem, děkuji :-) V příštím díle hodnot zadarmo bych se rád věnoval dávkám na cokoliv a solidaritě obecně.